nomērītC2
darbības vārds/nˈuomeːriːt/
Mērīt un pabeigt mērīt, parasti (kā) garumu, tilpumu.
Tagadne
| vsk. | dsk. | |
|---|---|---|
| 1. | nomērīju / nomēru | nomērām / nomērījam |
| 2. | nomēri / nomērī | nomērījat / nomērāt |
| 3. | nomērī / nomēra | nomērī / nomēra |
Pagātne
| vsk. | dsk. | |
|---|---|---|
| 1. | nomērīju | nomērījām |
| 2. | nomērīji | nomērījāt |
| 3. | nomērīja | nomērīja |
Nākotne
| vsk. | dsk. | |
|---|---|---|
| 1. | nomērīšu | nomērīsim |
| 2. | nomērīsi | nomērīsiet / nomērīsit |
| 3. | nomērīs | nomērīs |
- Nenoteiksmenomērīt
- Pavēles izteiksmenomēri
- Pavēles izteiksmenomērī
- Pavēles izteiksmenomērījiet
- Pavēles izteiksmenomēriet
- Englishto measure, to measure out
- Русскийизмерить, отмерить
- Українськавиміряти, відміряти
- Lietuviųišmatuoti, atmatuoti